8.- 9. dubna roku 1898 ...... katastrofa se blíží

Již v neděli dne 5.t.m. pozoroval pan starosta obce Jan Hájek, který skutečně obětavě pracoval pro blaho obce, že hrozí nebezpečí.
Chtěl proto, aby vystěhovala se jmenovitě pí. Práglová, jejíž domek byl nejvíce ohrožen. Táž však nechtěla.
Ve středu bylo již znáti trhliny nové, které se zvětšovaly a obyvatelé ohrožené části se strachem si ukazovali zvětšené trhliny. Na půdě nebylo však dosud znáti ničeho. Pršelo dále. Ve čtvrtek znovu obětavý starosta obce prohlížel celou ohroženou část a nutil ku vystěhování. Oznámil nebezpečí se blížící.... Nikdo však nečekal, že v několika hodinách přikvačí v takovém rozsahu.

..... katastrofa

Již večer, který byl tmavý a smutný, slyšeli občané temný hukot v dáli vrchu. To již posunovala se vrstva po jílu, zanechávajíc po sobě propadliště do hloubi 1-3 m, šíře as 120-150 metrů.
Tlačila zvolna před sebou zem, která se sunula, pozvolna a jako hrozná lavina, která se valí pod zemí, šinula se zvolna, ale neúprosně k obci, asi 200 m vzdálené.
Byly 3 hodiny ranní, kdy pozorovali obyvatelé domků, které ležely nejvýše (č. 122., 156., 121., 115., 125. a 126. ) bezprostředně blížící se katastrofu.
Začala se sypati malta se stropů a stěny bořiti.
Nastal zmatek k nepopsání. V malé chvíli byla celá ves na nohou. Tma jako v pytli. Lucerny míhají se tmou hustou. Mnozí mužové jdou vzhůru a dívají se, co se děje. Tu cítí, že půda jim se zvedá, neb uniká pod nohama. Utíkají pryč. Slyšeti pláč a nářek i volání. Za matného svitu zapadajícího měsíce vynášejí obyvatelé nábytek, vyvádějí domácí zvířata a shromažďují vše na místech chráněných.

Zatím se rozednívá - - - !
A tu spoustu vidí občanstvo. Několik metrů za obcí tlačí se dolů ohromná lavina na 10 m. silná, která neúprosně postupuje. Nejprvé jde spodem, zvedá, láme a boří .... V první řadě domků sotva uklidili si obyvatelé nejnutnější. Mnozí vynesli sotva poslední oděv...... !
Však živel postupoval a bořil bydliště č. 146., 149., 150., 151., 108., 86., 66., 106., 91., 30., 104., 113., 123., 97., 101., 65., 64., 63., 62., 74., 61., 85., 1., 3., 67., 107. .....!
Pohybem půdy přeneseny domky o 20 m níže a skupeny v hromadu, že sotva lze je rozeznati. Některé úplně zmizely. (97., 101.)
O trudných událostech pátku vypravuje jiný očitý svědek : „ V hořejší části vesnice jevily se zprvu malé trhliny v zemi, ty se šíří a jakoby nějaký ohromný krtek pod nimi ryl do výše vystupují. Zvláště hrůzný pohled poskytovaly budovy stojící nad pohybující se hmotou. Pojednou počne s římsy padati omítka a objeví se úzká, však zlověstná trhlina. Pouhým okem pozoruješ, jak se šíří. Pojednou upadne roh stavení pod krovem, teď skloní se štít, aby v několika vteřinách spadl a to směrem nárazu. Teď pohybuje se celá střecha a praskot trámoví je zřejmým předchůdcem ohlušujícího pádu. Pak teprvé obnažené zdi před minutou útulku rodiny přičinlivého dělníka vystupují a řítí se v rozvaliny tak, že v pravdě možno říci, nezůstal kámen na kameni. Takovým způsobem zničeny asi do 4té hod. odpolední celé 2 ulice v počtu asi 25 čísel, ovšem i s hospodářskými staveními a různými přístavky. Zatím násyp rostl a vyzvednuv do výše as 5 metrů trosky útulků lidských, jakož i za celou zimu pracně natlučený čedičový štěrk, který chvílemi rachotem svým oznamuje další postup katastrofy. Příšerně v naše, uši zaléhá, šustivé sypání se tašek se střech. Nešťastní obyvatelé a majitelé rozvalin s tupou resignací dívají se, kterak před jejich zrakem mizí dědictví otců, výsledek úmorné práce, místo mnohých strádání a žalů, ale také radostí rodinných - rodný domek. Již není ani památky, neřku po něm, ale ani po místě, kde stával a ohromná stěna rumu a ornice hrne se dále. Hrozný ten krt vyrývá ornici a z té vyvalují se ohromné balvany čediče. Již přiblížil se proud ku farní stodole a ohrožuje faru, jakož i školu se staveními vedle i níže položenými. Nastává rychlé stěhování. Pod hrozným tlakem prohýbá se boční stěna stodoly. Zeď u školy, na kteréž jsme před půl hodinou seděli, se zřítila. Voda ve studánce u fary se zkalila a v ostatních, kteréž se ve směru proudu nalézaly úplně ztratila. Teď nařizuje c.k. krajský inženýr p.Kodon protržení farské zdi, aby vchod do fary nebyl zasypán. Mocný tlak byl platným pomocníkem v bourání: natržená zeď se uprostřed po chvíli zřítila . Stodola oddolává hroznému tlaku až do večera: pojednou zahřmí rána a zahalí diváky prachem. Z veliké stodoly - hromada kamení. Bez zastávky pohybuje se proud země poněkud se odchýliv s veškerou silou na školu a vedle stojící stavení. Do rána jsou z nich trosky aneb není ani znáti, kde stály.

…..Viděl jsem polosesutý domek patřící dělníkovi, který pro větší výdělek odešel do Teplice. Večer prý přijde na svátky. Budou to krásné svátky - žena těžce nemocna, 8 nezaopatřených dítek a jediný majetek a útulek v ssutinách. Však ssutiny ty, nedbaje hrozícího nebezpečí střeže věrný pes. Byly jeho hrobem. Onde z polosessutého domečku na velikonoční svátky čistě olíčeného, vynáší žena, ztrhaných tahů otep chroští a miláčka dětí - kočku. Blížící se noc vzdaluje nás místa hrůzy. Než druhého dne spěcháme opět v tato místa. Nepoznáváme jich však. Škola rozbořena - kostel jeví trhliny - náves plna vozů s domácím nářadím, u těch sedí ustarané ženy. Slzy přestaly téci - ztratily se v hlouby jako studánky nešťastné obce.
Proud nepokračuje dále s tou rychlostí a vehemencí co včera, až pomalu zastavuje.....

.... výpomocná akce

Hned v sobotu byl zřízen komitét, který vzal si za úkol pomoci všestranně nešťastným poškozeným.
V tomto výpomocném výboru zasedá, jako čestný předseda okr. starosta p. J. Pouva, předseda p. J. Hájek, starosta obce Klapé, pokladník p. J. Volák, jednatel p. Zd. Koutek, členy výboru jsou všichni členové okresního výboru a ostatní členové z obce. Týž vydal hned v sobotu vyhlášku, v níž vyzval ku sbírkám ve prospěch poškozených a vyzvání toto pak i do listů zaslal.
V pondělí jmenoval p. c.k. správce hejtmanství ku návrhu p. bar. Berlepsche jiný výbor ku sbírání darů. Výbor ten se ustavil, zvolil za předsedu hraběte z Herbersteinů a sbírky své odesílat bude komité hlavnímu, okresnímu výboru, který všechny sbírky rozdělí.....

Většina majetníků domků byla chudina, která pádem příbytku svého přišla o výsledek práce i celého života, neboť mnozí do úmoru pracovali po dlouhá léta, než se jim podařilo, aby si zakoupili pozemek a vystavěli baráček, ještě zadlužený! A jediný den zničil práci jejich života. Dnes stojí zničeni a zdrceni, s plnou resignací nad zříceninami, které sotva lze rozeznati mezi hromadou trosek na jednu kupu sražených. Počítáme-li ztrátu na domech, které vystěhovány byly, které jsou v nebezpečí a které sotva kdy budou moci se obydliti, jest škoda jistě 250 - 300.000 zl. Na obec zajistě suma to ohromná a bude nutno podpory všestranné, aby zachráněna byla.

......hned v pátek a sobotu tisíce lidí hrnulo se k obci, kteří se zájmem pozorovali dokonávající se dílo, které čásť obce zničilo. V neděli návštěva byla skutečně obrovská. Podobně v pondělí velikonoční. Ze všech měst na 6 km cesty v okruhu zajistě všechny povozy, kočáry byly ve dny ty v Klapém. Lokálka Libochovická zajisté nikdy nepřivezla tolik tisíc lidí, jako v těchto dnech. Na 500 kočárů, na tisíc byciklistů a zajisté přes 20000 lidu prošlo každého dne obcí...... A návštěvníci, mezi nimi bylo, nejen sta, ale tisíce němců i z říše, se zájmem pochopitelným pozorovali hotovou katastrofu.

.... Spoluobčané !

V době těžké, kritické pro jednu z našich obcí obracíme se k Vám!
Obec Klapé pod Hanžburkem byla postižena hrozným neštěstím: přes 30 usedlostí bylo úplně zničeno sesouvající se podzemní lavinou a ještě 20 usedlostí - s kostelem a farou jsou v nebezpečí a ku obývání nezpůsobilé. Škola již zničena úplně. - Třetina obyvatelstva obce jest bez vlastního přístřeší a krbu, živa jsouc z laskavosti a milosti svých sousedů....!
Pomoci těmto nešťastným spoluobčanům našim, jest zajistě svatou povinností těch, kteří přispěti mohou.
Různá a obětavá byla pomoc okolí, ale každý vzdálený může přispěti dárkem peněžitým ku zmírnění neštěstí našich sousedů, spoluobčanů.
Víme dobře, že musíme spoléhati na vlastní síly své, že pomoc jiná, jako vždy pro Čechy bude nepatrná.
Voláme proto ku všem spoluobčanům, jmenovitě těm, kteří v kraji Řipu, Hasenburku a Košťálu sídlí, neb žili, aby přispěli dárkem svým, třeba malým ve prospěch poškozených.
Dárky přijímá a s díky kvitovati bude obecní úřad v Klapém u Libochovic a okresní výbor v Libochovicích.

„ Za hlavní okresní výpomocný výbor“
J. Pouva, okr. starosta, čestný předseda.
J. Kalouš, J. Borecký, V. Landa, Dr. Mann, členové okresního výboru.
Jan Hájek, starosta obce Klapé, předseda.
V. Volák, pokladník.
Zd. Koutek, jednatel.

Výpis z  kroniky klapských hasičů k roku 1898

...... Popatřiti na divadlo jež nemá pamětníka. Obec i sutiny byly jediným mraveništěm lidu, o svátek velikonoční hostila naše nehostinná obec na 50.000 návštěvníků. Od ranního šera do pozdního večera, z nichž každý štědrým příspěvkem snažil se zmírniti bol nad neštěstím nezměrným. Silnice okresní, volná místa byla úplně zatarasena všemi možnými dopravními prostředky.
Všech prací záchranných zúčastnil se náš sbor dobrovolných hasičů, který svými členy obstaral po všechny dny stráže a pokladničky na milodary. Současně s okresním hejtmanem dostavil se na místo katastrofy vrchní státní inženýr p. Alois Kodon z Litoměřic, by nařídil práce záchranné.......

........ O prázdninách stala se obec naše cílem nesčetných turistů z řad profesorstva, učitelstva a studentstva.. Koncem srpna navštívil naši těžce postiženou obec člen našeho nejjasnějšího panujícího rodu Jeho Císařská Výsost pan arcivévoda Rainer. Uvítán byl obecním starostou panem Janem Hájkem.......
........ Znalecké komise geologické zaneseno pro stavbu nové části obce, vykoupili pozemky Jana Hájka..... na severní straně obce a postavili do zimy několik domků. Práce započaly a na jaře ku konci měsíce března 1899. pokračováno se stavbou nových domků pod dozorem inženýra zemského výboru.........

..... z katastrofy pod Hazmburkem

Hrůzostrašná zvěst zakalila radost velikonočních svátků a upoutala rázem rozechvělou a úzkostlivou pozornost k romantickému zákoutí pod věncem Středohorských pahrbků, k vesnici Klapé pod starodávným hradem Hazmburkem. Příšerná zvěst hlásala do celého světa neuvěřitelnou, hroznou novinu, že pod vesnicí posunula se půda, že otevřely se na několika místech zející propasti a že domky v Klapé kácely se s rachotem do podzemí. Čtenářům našim jsou známy podrobnosti děsné a zároveň tak vzácné a nebývalé katastrofy té z nedělního našeho čísla. Katastrofa udála se na Veliký pátek dne 8. dubna a zaviněna byla geologickým útvarem celého Středohoří, jenž povstal z erupcí. U Hazmburku jako u ostatních vrchů malebného půlvěnce horského prolomila se čedičová vrstva silnou vrstvou jílu následkem silných a trvalých dešťů jarních. Vrstva jílu, pod čedičem se nalézající, hnula se ku předu a následek toho byl, již na Velký pátek v časných hodinách ranních lavina posunující se ku předu v šířce několika metrů strhla sebou několik domů. Hnutí toto bylo tak intensivní, že někteří obyvatelé nešťastné vesnice s hrůzou a zděšením najednou pozorovali, že se jim půda láme a vlní pod nohama. Pod zemí nějaký okamžik na to bylo slyšeti dunění a rachot a před očima vyděšených lidí bortily se ze země ohromné balvany a otevíraly se jámy a pukliny až na metr široké. Katastrofa brala se ku předu s děsnou rychlostí. Do půl 12. Hodiny dopolední sesulo se již 16 stavení a do této chvíle zničeno bylo celkem 32 usedlostí. Obyvatelé zachránili jen něco nábytku. Na veliké štěstí nepřišel při této pohromě té nikdo o život. Po půl páté zachvátila lavina školu a farní budovu. Jak známo z našich zpráv, je i budova kostelní ohrožena, neboť nalezá se právě v obvodu hrnoucí se laviny a jen několik kroků od fary. Z chrámu Páně na rychlo odstraněny nejcennější předměty. V sobotu posunula se vrstva hlíny o 60 metrů a lavina drtila a pohlcovala vše, co se jí dostalo do cesty.
Podrobné zprávy z místa hrozné této rány živelní byly již v tomto listě uveřejněny. Dnes zařaďujeme do listu celou řadu fotografií, zhotovených od našeho zvláštního fotografa, jenž vyslán byl redakcí ihned na místo katastrofy. Obrazy ty mluví jasnou řečí ......

Celkově se uvolnila celá masa horniny v podobě lichoběžníku o výměře asi 50 strychů, později upřesněná na 49 350 metrů čtverečných. Hornina se pohybovala rychlostí viditelnou pouhým okem až do druhé hodiny odpolední, pak již na rychlosti ubývalo, i když pozvolný pohyb trval ještě po celou Bílou sobotu a zastavil se až na "hod Boží" velikonoční. Za 55 hodin se půda posunula o 54 metrů, což je tedy průměrná rychlost 1 metr za hodinu.

Po několika denních deštích nastal posun znovu 4. května a v menších intervalech trval až do 10. května 1898. Probíhal však v místech, kde již nikoho neohrozil.

zpět        vpřed