Osídlení Libochovic v 10.až 12.století není možné nikterak vystopovat. Chybějí, kromě několika archeologických nálezů, jakékoliv záznamy. Podle M.Zápotockého však bylo Libochovicko osídleno přibližně v dnešní podobě. Původní osídlení z doby stěhování národů bylo použito příchozími Slovany již v první fázi slovanského osídlení. Nejvíce záznamů v kronikách a poději i v listinách se týká osídlení hradu Klep, později Házmburka a okolních vesnic. Z  dnešního pohledu se však jedná o informace vybájené či alespoň méně pravdivé.
V 10.století bylo Libochovicko osídleno kmenem Lučanů a každému je jistě známá bájná Lucká válka. Staří kronikáři jako byl Kosmas a jemu podobní, uváděli Vlastislava, knížete Lučanů jako nájezdníka, ohrožujícího kmen Čechů a stavícího hrady (hradiště) na pomezí Litoměřicka a Žatecka. Jedním z mnoha luckých hradišť bylo i hradiště u Levous. Někteří historikové uvádějí i menší hradiště na vrchu Klep, ale to není potvrzeno žádným nálezem. Hlavním hradištěm pro útoky na Litoměřicko bylo hradiště ve Vlastislavi. Samotnou Luckou válku velmi pěkně popisuje Kosma ve své kronice.
Ale co když to vše probíhalo trošku jinak…..
V saské Text v saské kronice Widukindově z let 967 – 968 o --Lucké válce--: (upraveno)
... a Bolizlav zavraždil svého bratra, muže křesťanského, a jak se vypráví, nejoddanějšího službě boží; a obávaje se sousedního knížátka, poněvadž prý poslouchal rozkazu Sasů, vypověděl mu válku. Ten poslal do Saska žádost o pomoc. A je mu pak poslán Asik s legií Merseburskou a silným oddílem Hasgovským a přidáno mu je i vojsko Durynků…..
kronice Widukindově napsané v letech 967 – 968 se uvádí boj Českého knížete Boleslava proti jinému Českému kmenovému knížeti, který je nazýván „podkrálíček”, rok po smrti svatého Václava, tedy v roce 936.
Levouské hradiště mělo v 10.století dominantní postavení na Libochovicku. Lučané využili i vesnici jako opěrný bod při svém nastávajícím boji proti knížeti Boleslavovi..
Když se Boleslavovi doneslo, že proti němu táhnou dvě vojska, takticky své vojsko rozdělil a táhl proti oběma. Asik s legií Merseburskou a s Hasgovským oddílem porazil část Boleslavova vojska, s nímž se setkal a poté se vítězně vrátil do svého ležení. Nečekal však, že vojsko Durinků při prvním střetu zaváhá a otočí se na útěk. Jeho vojsko se věnovalo rabování. Boleslav toho využil a znovu sešikoval svá vojska a Asikovi šiky rozmetal. Potom se otočil proti odbojnému knížeti a jeho sídlo zničil tak, že již nikdy nebylo postaveno.
Nepřátelská vojska Sasů tehdy táhla po obchodní stezce vedoucí severním Krušnohořím, takže hlavní bitva se udála pravděpodobně někde na Bílinsku. Vítězům stála cestou zpět v cestě Vlastislav. Kosmova slavná bitva u Turska tedy může být pouze fantazií spisovatele.
Levouské hradiště bylo pravděpodobně smeteno českým vojskem na jeho vítězné výpravě do Lucka. Stejný konec asi stihlo i hradiště na vrchu Klep.
Tehdy přešlo zdejší území do majetnosti Českého knížete.
Na rozhraní 12. a 13. století získal větší ekonomický význam Pátek nad Ohří, který byl tehdy tržním místem. Šlo zde vlastně o místo přechodu Ohře ve směru Praha-Bílina. Nejbližším místem, které v raném středověku nabývalo rysy městského vývoje, byly Litoměřice. V polovině 12. století byl v Doksanech založen klášter premonstrátek, kolem něhož vyrůstalo větší panství. Roudnice se stala významným biskupským hradem, jehož podhradí nemohlo být bez ekonomického významu. Dále již existoval zeměpanský dvorec v Budyni nad Ohří. Vše nasvědčuje tomu, že v přemyslovské době patřila zdejší krajina do litoměřické hradské oblasti. Ovšem nic v této době nedokládá nějaké větší osídlení v samotných Arnošt Kaubek ve své knize - Děje města Libochovic nad Ohří 1874 - velice pěkně vykládá vznik názvu města:
... Pročež jest náhled náš, že osada zdejší se prvotně jmenovala: Lubochovici, kteréžto jmeno později do jmena: Libochovice přešlo. Pocházelo by pak jmeno: Libochovice neb Lubochovice od jmena Luboch, což by snad bylo stejného významu jako Luboš. Luboch pak snad tolik znamená co miláček a Lubochovici tolik co potomci neb kmenovci Lubocha.
Libochovicích.

Nejstarší písemné záznamy z Libochovicka kupodivu nejmenují Libochovice, ale nedalekou vesnici Chotěšov. Jde o listinu knížete Spytihněva o založení kostela sv.Štěpána roku 1057.
Dočítáme se v ní, že kníže Spytihněv daroval kostelu dvě vinice s vinaři a 14 vsí s poddanými. Křešice, Brnná, Popovo, Zásada, Třebešice, Týnec, Řepčice, Malečov, Březí, Ptačice, Liběšice, Chouč, Bohušovice a Chotěšov. Dále dal panovník kapitule výnosy z cel ze suchozemské a vodní cesty.
V r. 1144 král Vladislav I. daroval nově založenému klášteru premonstrátek v Doksanech obce Chotěšov a Černiv.
První písemná zmínka o Radovesicích je na listině z roku 1176, kde jsou uvedeny jako dvůr kláštera augustiniánů v Doksanech.
Libochovice byly již jako osada vesnického typu velice úzce spjaty s nedalekým hradem Klapým či později Házmburkem. Nejstarší písemné zmínky o hradu a vesnici Klepy pocházejí z roku 1197 v závěti blahoslaveného Hroznaty, zakladatele praemonstratského kláštera v Teplé. Závěť byla napsána ještě za světského života Hroznatova před tím, než Hroznata odjel na křižáckou výpravu do Palestiny.

A.Kaubek ve své knize „Děje města Libochovic nad Ohří “ poznamenává, že nalezl „v listině nadací kláštera Ostrovského od r. 1205, podvržené sice, však dle úsudku znalců předce z 13tého století pocházející (vide Regesta Bohemiae et Moraviae Pars I, opera Caroli Jaromiri Erben. Str. 222 č. 489) v kteréžto stojí: „Dobrovyest, etiam nobilis matrona, terram Lubohovicych ad tria aratra apposuit" (česky: Dobrovyest, také urozená matrona, pozemek v Libochovicích na tří popluží darovala).“ Ovšem v tomto případě se jedná o Libochovičky u Tuchoměřic.
V archivu Litoměřické kapituly se nalézá i potvrzení zakládající listiny Litoměřické kapituly od krále Přemysla Otakara I. z roku 1218 a v tomto potvrzení se mezi vesnicemi darovanými kostelu sv. Štěpána již také jmenuje vesnice Slatina.
Chotěšov byl pak opět darován v roce 1226 králem Přemyslem Otakarem I. Doksanskému klášteru.(nová listina, protože stará shořela.)
Chotěšov u Libochovic patřil klášteru Doksanskému až do 16.století.
V listině krále Václava I. ze dne 12. února 1235 vydané špitálu sv. Františka v Praze je uveden podpis svědka: „Bavarus de Lubohovic". Bavor z Libochovic byl majitelem Libochoviček u Tuchoměřic (Regesta Bohemiae et Moraviae Pars I, opera Caroli Jaromiri Erben. Str. 409 č. 868 a také ve sbírce listin připojené k I. dílu životopisu Karla IV. od Pelcla str. 141)

Pro Libochovicko měl však zásadní význam majetek rodu erbu Ostrve, zvláště v Klapém. Rod se stal významným ve spojitosti s funkcí žitavských purkrabí v 1. polovině 13.století Odtud pak vzešlý rod Lichtenburků získal statky se stříbrnými doly na Německobrodsku. To, že vlastní původ mají rody erbu ostrve (páni z Lipé, Dubé, Lichtenburka) právě v této oblasti je pravděpodobně hypotéza. Lichtenburkové byli jediní, kteří z rodů erbu ostrve měli v tomto století majetek na Libochovicku. Centrum panství měli však jinde. Byl to jeden z nejvýznamnějších a nejbohatších rodů v Čechách.
To, že tento rod držel statky i na Libochovicku svědčí listina vydaná 7.března roku 1237 Václavem I., o potvrzení prodeje části vesnice Klepy Smilem (z Lichtenburka) klášteru Teplskému.
Tehdy přešla celá vesnice pod Teplský klášter. O hradu Klep a okolních vesnicích nebyla v listinách ani zmínka. Smil z Lichtenburka si je pravděpodobně ponechal.
Někdy po roce 1250 byl Půtou ze Mšeného postaven, nedaleko zničeného hradiště v Levousích, hrad Šebín.
Za poručnické vlády Oty Braniborského, po smrti krále Přemysla Otakara II. v roce 1278 pustošily zemi německé žoldnéřské tlupy. U Chotěšova, (ovšem to není nikde písemně doloženo), došlo ke střetnutí s vojskem, které vedl Vilém Zajíc z Valdeka. Podařilo se mu odehnat míšeňské žoldnéře.

Na jedné listině Doksanského kláštera z 16.května roku 1282 je uveden jako svědek listiny - „Zulizlaus filius Vlchonis de Lubochowitz" – Sulislav, syn Vlchův z Libochovic.
Nastává otázka, zda byl jmenovaný Sulislav zemanem, tedy držitelem vesnice Libochovice, nebo správcem Lichtenburků, podobně jako byl v Lovosicích Drašek z Lovosic, správce pana Jindřicha, syna pana Smila. (Drasek de Lowazziz, qui tunc temporis fuit villicus domini Heinrici.) V každém případě to dokazuje, že již v roce 1282 byla v Libochovicích postavena pravděpodobně dřevěná tvrz.
Jméno Sulislav svádí uvést možné příbuzenství se Sulislavem z Pnětluk, který se hojně vykytuje na Lounsku. Ovšem i zde to může být pouze shoda jmen.
Ovšem nejdůležitější doklad o majetnictví Lichtenburků je listina, kterou A.Kaubek ještě neznal, z roku 1292, kde Heiman z Lichtenburka udělil Libochovickým dědiny pod určitým platem a dovolil jim užívat i magdeburské právo. Nezachoval se originál listiny, jen zmínka v nedatované žádosti purkmistra ,konšelů i vší obce města Libochovic k císaři Rudolfu II. o potvrzení privilegií (uložena je ve Státním ústředním archivu v Praze). Tato listina je svědectvím o nejdůležitější události středověkého vývoje Libochovic. Udělení dědin pod určitým platem představovalo zásadní změnu, jaké ve 13. století probíhaly, totiž přeměnu poddanských povinností na peněžní, které byly vyměřeny podle rozlohy pozemků. K takovým udělením docházelo i na vesnicích. Velmi významné je užívání magdeburského práva. Takto bývala obvykle formulována právní postavení nových měst (v Čechách byly dvě oblasti městského práva: tzv. jihoněmeckého s odvolacím soudem na Starém Městě pražském a magdeburského s odvolacím soudem v Litoměřicích). Tato listina znamenala počátek městského života v Libochovicích. Lichtenburkové měli pravděpodobně zájem o vytvoření ekonomického centra na Libochovicku a je zcela možné, že do tohoto budování patří i první část výstavby hradu Klep Lichtenburky, jako vojenské opory příštího panství.
Okolo roku 1300 Hynek ze Žlebu (vnuk Smila z Lichtenburka) získal k  hradu Klep i okolní osady: Klapý, Radovesice, Lhotu a Poplze, buď odkoupením od klášterů, anebo do zástavy od tehdejšího vládce země Václava II.
Jak asi vypadaly Libochovice na konci 13.století ? Podle půdorysu města lze usuzovat na osídlení břehu Ohře se soustředěním okolo kostela a staré tvrze, které již tehdy existovali. Mezi kostelem a tvrzí vedl přechod přes řeku (brod), čemuž nasvědčuje starý směr cesty od hradu Házmburk. Podle Libochovic - vesnice vedla hlavní cesta od Roudnice a Budyně na Louny (původní stará cesta vedla i mimo vesnice Dubany a Křesín). Náměstí v Libochovicích je vlastně jen rozšířením této hlavní cesty. Růst osídlení při vzniku městečka nejspíše představují domy v severní části starého městského jádra. Tento půdorys jádra města, z něhož lze vyčíst jen starší osadu a její rozšíření na městečko, nedoznal v dalším vývoji žádných větších změn. Dosti výrazně geometrický, téměř obdélníkový tvar jádra starého města ukazuje na určité ohrazení, které však nelze chápat jako hradby, pravděpodobně to byly palisády a příkop.

zpět        vpřed