Privilej městu Libochovice na vaření piva od Jiřího Popela z Lobkovic z roku 1591.




(Kaubek - Děje města Libochovic)


„Já Jiří Popel z Lobkowic, na Libochowicích, Mělníce, Chomutowě a Ličkowě etc. JMC radda, komorník a nejwyšší hofmistr K. Č. etc.
Vyznáwám tímto listem mým přede wšemi, kdož jej uzří a čísti neb čtoucí slišeti bude, že jsou přede mně předstoupili purgmistr a konšelé i wšeckna obec města mého Libochowic nad Ohři, poddaní moji wěrni milí, mně poddaně sami od sebe i také skrze některé dobré lidí prosíc a žádajíc, abych jím a potomkům jejich z dobrotiwé štědroty a lásky některé milosti a žiwnosti městské, čímžby budoucně wzděláni býti mohli, dal a oswobodil.
Jejichžto prosbami poníženými hnut jsa a prohlídajíc k jejich wěrnosti a poslušnosti, kterouž jsou k předešlým pánům swým, a obzwláštně ku pánu otci mému nejmilejšímu dobré paměti, též také i ke mně až do této chwíle, jakž na dobré a wěrné poddané sluší, wšelijak zachowati hleděli a zachowali, take i toho skutečně žádostiw jsa, aby swrchu psané město mé Libochowice, ke kterémuž obzwláštní náchylnost mám, w časech nynějších i budoucích tím lépe k wyzdwížení a rozmnožení přijíti mohlo, čímžby wětšími a dostatečnými wýsadami, swobodami, žiwnostmi a milostmi opatřeno a obdarowáno bylo; protož s dobrým rozmyslem a bedliwou raddou w ty časy, když jsem to dobře a swobodně jakožto prawý dědičný pán téhož města učiniti mohl, dotčeným měšťanům Libochowským nynějším i budoucím předně tuto milost činím a dáwám, aby wšickni měšťané města Libochowic obojího pohlawí muži i ženy, též také wdowy i sirotci leta swá mající wšecken a wšelijaký statek swůj, wlastní jmění a zboží mohowité i nemohowité, na čem by to koli bylo a jakými jmeny jmenowáno býti mohlo, kteréž kdekoliw mají aneb míti budou, mohli mezi sebou jedni druhým w městě prodati (wšak bez gruntůw zmenšení), dáti, odkázati a kšaftowati wšecken pospolu nebo rozděleně za zdrawého žiwota zápisem w soudu zahájeném nebo kšaftem na smrtedlné posteli, wšak na níže psaný způsob: jestliby kdo o swém statku žádného pořízení nebo kšaftu neučinil a nebo zanedbal, a nebo náhlosti smrti z tohoto swěta kwapné Božským dopuštěním i jináč bez kšaftu zachwácen byl, a děti ani dědičůw žádných po sobě nepozůstawil, tehdy wšecek a wšelijaký takowý statek jeho mohowitý a nemohowitý na nejbližšího přítele a přátele jeho krewní (a kdyby krewních přátel nebylo, na přítele a přátele příbuzné) tu w městě bydlící a s městem trpící a nic na jiné, byť pak i na gruntech mých byli, jakož by přednost a stupňowé takowých přátelstwí prokázána a práwem rozeznána byla, aby připadl tak jakž o kšaftech a nápadech též i o řízení statkůw práwa městská plněji swědčí a ukazují. Wšak jestli žeby žádných přátel krewních ani příbuzných tu w městě Libochowicích nebylo a se nenacházelo, tehdy wšeho a wšelijakého statku nekšaftowaného a nezřízeného jedna a prawá polowice na mne, dědiče a budoucí mé, druhá pak polowice k záduší a obci Libochowské připadnouti a náležeti má plným práwem, a kdyby tak jaký odpor strany kšaftu zřízení a zápisu wznikl, to wše aby podle toho obdarowání práwy městskými ohledáno a od purgmistra a konšelůw téhož města Libochowic s wýhradou wrchního práwa rozsuzowáno bylo a to wše beze wší mé, dědičůw a budoucích mých i toho každého, kdožby koliw téhož města w držení byl, překážky, přerušení a odporu wšelijakého.
Druhé: jakož jsou oni měšťané města Libochowic až posawád piwowaru městského tu w městě piwa waříc, užíwali, wšak žádné wýsady a obdarowání na tyž piwowar neměli, protož tolikéž takowý piwowar jim a jich potomkům dáwám, pouštím a oswobozuji k dědičnému na časy budoucí a wěčné wládnutí a užíwání tak a na ten způsob, aby tiž měšťané w témž piwowaře bílá i ječná piwa podle nařízení a pořádku sousedského wařiti, taž piwa doma i přes pole, wšak lidem cizopanským, wybeywati, a téhož piwowaru wárkami, jak by se jím nejlépe widělo a zdálo, bez překážky mé a dědičůw mých i také budoucích držitelůw dotčeného města Libochowic užíwati mohli, kteréhož jim žádný budoucně a na časy wěčné žádným wymyšleným způsobem odjímati ani žádné překážky w ničem činiti nemá a moci míti nebude.
Což se pak sladůw dělání a obilí dotýče, také jim tímto listem tu moc dáwám, aby sami sobě slady pšeničné i ječné z obilí swého domácího a nebo jinde koupeného sladowníkům swým dělati dali, a je jedni druhým též i lidem přespolním prodáwati a zase kupowati mohli, aniž také k tomu nuceni býti mají, aby ode mně, dědičůw mých i také držitelůw téhož města Libochowic z obilnice a sladowny mé neb jich obilí a slady brati a kupowati měli: anobrž ta se jim swoboda pouští a dáwá, aby od poddaných mých i také od poddaných jiných pánůw w městech a w městečkách též i we wsech, netoliko na takowé slady, pšenice a ječmeny skupowati, ale taky i jiná wšelijaká obilí překupowati a zase prodáwati i o tom wšelijak beze wši mé a budoucích držitelůw města Libochowic překážky handlowati mohly; kteréžto slady w mleynech mých tu při Libochowicích aby sobě mleli a co by se jich koli semlelo, z toho žádného měřického, tak jakž "předešlé od starodáwna bylo, dáwáno a od nich bráno býti nemá.
Wšak milosti tyto, swobody a obdarowání wšeckny z štědroty a lásky dané bez přerušení wšelijakého na časy budoucí a wěčné trwati mají na tento nížepsaný způsob: totiž aby oni měšťané města Libochowic nynější i budoucí po wšecky časy w jednostejným náboženstwí, to jest, w prawé křesťanské, swaté katolické římské wíře a řádném welebné swátosti pod jednou způsobnou přijímání zůstáwali a žádného mezi sebe, kdož by se s nimi u wíře srownati nechtěl, nepřijímali. a přijímati ani žiwnosti mezi sebou příti powinni byli, a k tomu od žádného z dědičůw mých a budoucích dotčeného města Libochowic držitelůw, aby lidé jiné religii (krom katolické) mezi sebe přijímati, jím se osazowati aneb k prowozowání nějakého postraného náboženstwí w domech též místech poswátných dopouštěti měli, nižádným wymyšleným způsobem, jakžbykoli to lest lidská wymysliti mohla, nuceni býti nemají.
Pakli by toho pod jakýmkoli obmyslem, jakž koli to lest lidská wymysliti může, nezdrželi, a někteří by se mezi ními, ježby se od nich w náboženstwí dělili, nacházeli, tehdy katoličtí těm a takowým, jakožto postraního a cizého náboženstwí lidem, těchto milosti ode mně daných a w tomto listu obsažených pod ztracením těch wšech obdarowání užíwati dáti nemají, a kdyby se i to od nich pod srozuměním stalo, žeby někdy potomci jích s budoucí wrchnosti na tom se snesli, aby změníc náboženstwí a od církwe swaté katolické Římské i řádného pod jednou přijímání odstoupíce, sobě této milosti podobnou strany odúmrtí. piwowáru a jiných artikulůw wyžádali, tehdy milost tato má žádným jiným, jedině těm samým, kteříž w předdotčené religii katolické a pod jednou přijímání zůstáwati budou, sloužiti má a ta nowá milost proti této žádné moci míti nemá. Jestli že by pak kdo z dědičůw mých a budoucích držitelůw města Libochowic jím a budoucích jich w dotčených milostech, swobodách a obdarowáních, obzwláštně pak strany religii katolické římské jakou překážku činiti a je k nějakému jinému nowému postrannímu náboženstwí nutiti chtěl, tehdy tiž měšťané Libochowští w témž katolickém římském náboženstwí a řádném pod jednou přijímání zůstáwající mimo wšecky jiné budou míti napřed tu plnou moc, práwo a swobodu, kterouž jím tímto listem dáwám, w tom se k Jeho Milosti Králi Českému nynějšímu i k budoucímu utéci a w tom od JM. skutečného zastání a opatření wyhledáwati a dostati, což jím K žádné wšetečnosti a neposlušenstwí, jakoby se wrchnosti swé zprotiwili, žádným wymyšleným způsobem přičteno a wyloženo býti nemá. A. protož tomu konečně chci, kdožbykoliw panstwí Libochowské aneb samé město Libochowice nápadem, trhem, aneb jakýmkoliw jiným způsobem a práwem držel, ten a takowý každý aby powinnen byl, je při těchto milostech a obdarowáních netoliko zůstawiti ale jim je wšeckna zouplna tak a pod těmi wýminkami nahoře dotčenými stwrditi, a kdoby toho neučinil a nebo učiniti nechtěl, tehdy oni také aby jemu žádné poddanosti a člowěčenstwí dotuď, dokudžby se tomu wšemu zadost nestalo, neslibowali a slibowati powinni nebyli. Jestliby pak přes to k tomu mocí je míti chtěl, aby se w tom tolikéž k JM. Králi Českému, jako o nahoře dotčené wěci tím způsobem utéci a opatření swého wyhledáwati mohli. -
Kdež poznáwaje oni purgmistr a konšele i wšecka obec napředpsaného města Libochowic, že z takowého mého jím prokázaného dobrodiní, kteréž jim tímto obdarowáním jsem učinil a činím, swůj budoucí užitek a wzdělání míti budou, pro dokázání ke mně zase podané wděčnosti za to wšeckno, jakž se nahoře píše, toto jsou se mě, dědičům a budoucím mým dobrowolně a jednomyslně dáwati a platiti uwolili a připowěděli:
Předně a nejprwe každého roku ospu na den sw. Hawla a nebo dwě neděle potom z každého lánu dědiny městské též Dubanské i Klapské, kteréž jím od starodáwna od týž wsi s powolením mým odprodány jsou a oni jich tak a jak koli jinak w držení a užíwání wešli, a z kterýchž mě platowé peněžitý náležejí, nad ty platy peněžité čtyry strichy obilí namíru jejich Libochowskou, totiž pšenice jeden strich, žita jeden strich, ječmene jeden strich, owsa jeden strich, kteréžto dědiny Dubanské a Klapské jím na časy budoucí a wěčné od žádného odjímány býti nemají, ale uším tím práwem jako dědiny městské řízeny a sprawowány býti mají. Jestli žeby se pak w panstwí Libochowickém jaká proměna stala, tak že by tyž wesnice okolní, jakožto Dubany a Klapey, od kterýchž dotčení měšťané Libochowští lichy dědin k městu užíwají, od panstwí Libochowského odcizeny byly, tehdy předce tyž dědiny s platem a s jich příslušenstwím při témž městě Libochowicích zůstati mají, a oni Libochowští aby jich wšech tím práwem, jako dědin swých městských, jakž nahoře dotčeno, užíwali a w užíwání zůstaweni byli.
Druhé: z každého waru piwa pšeničného a ječného na prodej a na wyšenkowání swařeného platu peněžitého po jedné kopě třiceti groších míšenských, item jednu kopu wajec pro kuchyni.
Mimo kteréžto jejich dobrowolné uwolení s nic wíce a wýšeji žádným wymyšleným způsobem od žádného potahowání aniž také jim platowé a powinnosti starodáwné přiwětšowány, nýbrž při tom při wšem, jakž předešle platili a od starodáwna wykonáwali, také tak ode wšech držitelůw města Libochowic zůstaweni býti mají.

Pro dokonalejší zdržení a stwrzení takowých milostí a obdarowání já z počátku psaný Jiří Popel z Lobkowic etc.
pečet swou wlastní k tomuto listu jistým mým wědomím přitisknouti a přiwěsiti jsem dal a dožádal jsem se urozených pánůw,
pána Jiřího Bořity z Martinic a na Smečně, JMC. raddy nejwyššího sudího králowstwí Českého etc.,
pána Jáchima Nowohradského z Kolowrat na Košátkách a Buštěhradě, JMC. raddy a purkrabě Karlšteinského a t. d.
Pána Krištofa z Lobkowic na Bilině, Pátku a Tachowě, JMC. raddy, komorníka a nejwyššího kammermistra K. Č. etc.,
Pána Oldřicha Felixa z Lobkowic na Bilině, Beškowicích, Kosti, Nowé Bistřici, JM. arciknížete Arnošta Rakouského komorníka etc.,
že jsou wedle pečeti mé tolikéž pečeti swé (wšak dědičům a budoucím jich beze škody) k tomuž listu na swědomí přitisknouti a přiwěsiti dali.
Jenž jest dán w pondělí po neděli Laetare lety tisícého pětistého dewadesátého prwního."


MENU :
Listiny, články :