Svatopluk Kadlec

ukázka ze sbírky básní Příliv z r.1934

NOC

Jak medúza zpod mraků luna vyplouvá
a stromy tisknou se jak milenci vždy blíž.
Sni sama jen, má smutná lásko růžová,
já dnes se nevznesu už ani o sen výš
a marně rozpínám svá křídla z olova.

Jak na úplňku ležíš v šťastném neštěstí,
jsi zralé zrno rozpuknuvší včas.
Mé tělo ke tvému si cestu proklestí,
má každá řasa, nejmenší z mých řas,
co nejtěsněji s tvou se touží proplésti.

Jak medúza se luna v mraky potápí
a stromy hrbí se jak spiklenci vždy níž.
Noc hledí hvězdami své tváře pod kápí,
a má hruď, cítící v svém srdci dýku již,
teď každým pórem svým k tvým pórům zvolna lpí.