HISTORICKÁ STÁVKA NA LIBOCHOVICKU V ROCE 1920

Budování Komunistické strany na Libochovicku nezačalo až roku 1920. 28.říjen 1918 a po něm politika prováděná tehdejšími mocipány ukázala pracujícímu lidu, že vládnoucí třída nejde po správné cestě. Zrada pravičáckých a reakčních vůdců sociálně demokratické strany vyvrcholila v prosinci 1920, kdy mimo jiné byl pomocí četníků a policajtů v pravém slova smyslu ukraden dělnický dům v Hybernské ulici v Praze.
Ve všech krajích po celé republice revoluční dělnické organisace, které se již před touto zradou formovaly do tak zvané soc. demokratické levice, vstoupily do generální stávky.
Na Libochovicku byly již v té době politicky i početně silné odborové organisace zemědělských a lesních dělníku, zaměstnaných převážně na dvorech bývalého majitele Herbersteina. Mimo toho v některých obcích byla již ustavena sdružení domkářů a malorolníků i dělníků. Takovéto sdružení nám nejbližší, jehož členy byla řada dělníků z Libochovic, bylo v sousední obci Radovesice.
Na vysvětlenou připomínám, že v programu sdružení mimo politickou a uvědomovací práci bylo materiální zajišťování členů semeny a sádí, umělými hnojivy, hospodářskými stroji atd. Byla to prostě organisace, ustavená proti bývalým vyděračským hospodářským družstvům, které byly ovládány agrárníky a jejich přisluhovateli. Převážná většina uvědomělých členů těchto organisací, společně s revolučními dělníky některých průmyslových závodů jako na př. Sklárna v Libochovicích bylo jádro a kádr nejen stávkového hnutí na Libochovicku, ale i příští zakladatelé Komunistické strany.
Členové sdružení pracovali na 12 dvorech libochovického panství Libochovice, Evaň, Podhora, Brníkov, Podbradec, Chotěšov, Budyně, Kostelec, Vrbičany, Vojničky a Poplze, celé polesí Libochovice včetně budyňské pily, cihelny Brníkov, Kostelec a Vrbičany, cukrovaru Libochovice a koželužny v Budyni. Velká většina pracujících v těchto závodech naráz kolem 10.prosince zastavila práci a rozhodla se započíti boj za práva dělnické třídy, která jim byla od 28. října upírána a buržoasií stejně porušována jako za Rakouska. Stávka nebyla vlastně generální, poněvadž v některých oblastech se k 12. prosinci celkem nic nedělo a nebo nebyla úplná. Vlaky jezdily, pošta a telefon celkem fungovaly i když do Libochovic se již žádné noviny nedostaly.
Tento den také byly převzaty dělnickými výbory, které byly v každém objektu ustaveny, některé dvory jako Podhora, Libochovice, Brníkov, sklárna, cihelna v Kostelci i Brníkově. Po poradě rozhodl toho dne rovněž stávkový výbor. že stávka se zostří, to znamená, že ve dvorech se přestane krmiti ustájený dobytek a i ve sklárně se uvažovalo o uhašení ohně.
Na 12. prosince byli svoláni pracující z obcí na Libochovicku pomocí spojek, prováděných mladými soudruhy. V některých obcích obvyklým způsobem - vybubnováním, v Klapém byl tábor lidu oznámen pomocí obecního strážníka.
Na táboru se sešlo spousta pracujících ze všech obcí a hovořil na něm s. Čeněk Zeman, úředník zemědělské nemocenské pokladny.
Rozhodnutí o zostření stávky bylo všeobecně schváleno. Stávka dosáhla vrcholu a nakonec ti, kteří tehdy mohli využívati mocenské prostředky - buržoasní vládnoucí třída - samozřejmě že za účasti pravičáckých soc.demokratických vůdců je využila a rozvezla po všech dvorech, závodech a obcích maďarské vojáky a četníky. Je pravdou, že u nás nekrvavě, jinde však v krvi a hrubým násilím prvý boj za proletářskou revoluci v republice zatím potlačili.
Bylo to 14, prosince v jednu hodinu v noci, kdy do sklárny v Libochovicích i do ostatních závodů včetně dvorů postupně vnikli maďarští vojáci i četníci (výkonný orgán buržoasní státní moci, násilím vytlačili dělnické hlídky a nastalo zatýkání a represálie. Nejdříve ti, kteří stávku organisovali a řídili, pak ostatní podle udání a libovůle pánů. Zatýkáni byli starostové obcí, pokud byli dělníky nebo domkáři či malorolníky, předsedové organisací strany a odborových organisací a vůbec všichni lidé, vládnoucí třídě nepohodlní. V Libochovicích bylo zatčeno mimo starosty s. Horkého 17 soudruhů, na Libochovicku celkem asi 60. Řada z nich byla vytažena přímo z postele.
Při potlačování stávky na Libochovicku velmi se vyznamenal a moci pánům neocenitelné služby vykonal policejní koncipient z okresního hejtmanství v Roudnici n. L. Karas. Byl také za svoji mimořádnou horlivost povýšen na policejního komisaře a později jmenován předsedou správní komise v Libochovicích, kde bylo rozpuštěno městské zastupitelstvo.
Všichni zatčení z Libochovic a okolí byli soustředění v zámecké konírně a odtud nákladním autem odvezeni do vězení krajského soudu v Litoměřicích. 14. prosince byla generální stávka likvidována nejen pro nejednotnost pracujícího lidu, ale hlavně pro zradu vedoucích funkcionářů soc. demokratické strany. Tragédie je v tom, že se to stalo v době, kdy soc. demokratická strana byla silná a mohutná, jak ukázaly volby do nejvyššího orgánu státu. 18.dubna 1920 se konaly volby do poslanecké sněmovny, kdy v Libochovicích získali soc.demokraté 501 hlasů z celkového počtu 1.430 voličů. Kandidoval dr. Šmeral. O týden později se konaly volby do senátu soc. demokraté získali 482 hlasů z celkového počtu 1.229 voličů. Kandidoval dr. Soukup.
Všichni zatčení a uvěznění u krajského soudu v Litoměřicích, někteří bez soudního řízení během 3 týdnu a později byli propuštěni. Někteří byli souzeni a byl jim vyměřen trest odnětí svobody. Většina měla trest vykonán vyšetřovací vazbou. Naposled byl propuštěn s.Růžička starší ze dvora Brníkov, který podle soudního vyjádření se nedal a použil prý proti státnímu orgánu násilí.
Demokracie byla diskuse, podle učení Masaryka. Buržoasní a reakční strany toto heslo potvrdily brzy po prohrané stávce. Četní stávkující, kteří se jakýmkoliv způsobem stávky zúčastnili, byli propuštěni ze zaměstnání a často i násilně vyhozeni z bytu. Ve sklárně, na velkostatcích i u ostatních zaměstnavatelů se objevila černá listina, to je seznam tak zvaných nežádoucích živlů. V žádném případě na Libochovicku a často i v širokém okolí nemohli dělníci, uvedení na seznamu, najíti obživu. Mnozí se odstěhovali, byli i takoví, které bída příliš přitiskla. Tito nevydržen a odvolali.